Jedná se o kontakt s nenarozeným dítětem. Naučit se vnímat projevy svého dítěte v bříšku a porozumět jim. Na jaké signály dítě reaguje a jak prožívá různé okolnosti vnějšího světa. S dítětem je možné navázat kontakt již před jeho narozením.
Důležité je vytvořit si silný vztah k dítěti už v průběhu těhotenství. Všechny maminky jistě netrpělivě čekají, kdy ucítí poprvé pohyby svého děťátka. Tato chvíle nastává obvykle kolem 20. týdne těhotenství. Zkušenější maminky, které nejsou těhotné poprvé, mohou první pohyby dítěte zaznamenat již dříve. Matka a dítě však spolu komunikují již mnohem dřív. A to na duchovní či duševní úrovni. Některé ženy už den po oplodnění cítí, že „již nejsou samy“.
Komunikace není pouze dorozumívání se pomocí jazyka. Patří sem také gesta, úsměv, doteky. Na počátku těhotenství stojí komunikace, která se zakládá na citech. Děti jsou velmi citově založené bytosti. Proto i citlivě reagují na emoce své matky. Stačí na dítě láskyplně pomyslet, něžně pohladit bříško a samozřejmě si s ním povídat. Je jedno, zda nahlas, nebo v duchu. Všechny citové prožitky matky se na dítě přenášejí.
Duševní život před narozením, je ještě neprobádanou oblastí. Nicméně vědecké poznatky dokazují, že prenatální komunikace je pro dítě velmi důležitá. Pokud dítě od počátku cítí, že je milováno, vyroste z něj spokojený a vyrovnaný člověk. Je také dokázáno, že děti, které se cítily u matky příjemně, přijaté a milované, mají oproti ostatním náskok. Od počátku projevovaná rodičovská láska posiluje u dětí důvěru v sebe sama a ve své okolí.
Prenatální komunikace je tou nejpřirozenější věcí na světě. A není jen záležitostí mezi matkou, otcem a dítětem. Jde o záležitost rodinnou. Už od samého počátku získává nenarozené dítě prostřednictvím této komunikace místo ve své rodině. I ostatní s ním mohou navázat vztah: sourozenci, příbuzní, přátelé. I zvířata, která v rodině žijí, jsou už dítěti známá. Slyší například mňoukání kočky nebo štěkání psa. Často si zvířata brzy po oplození začínají maminkám lehat na bříško. Zvíře a nenarozené dítě se navzájem cítí. Ví o sobě.
A jak praví jedno čínské přísloví: „Cesta je zároveň cílem“. Není důležité, čeho mohou rodiče svou láskou k dítěti docílit, ale důležitá je ona cesta. Cítit lásku a sounáležitost, poskytovat i přijímat důvěru. Proto si, maminky, se svým nenarozeným dítětem povídejte, v duchu i nahlas, zpívejte mu, hlaďte ho a myslete na něj. Ono vám to v životě vrátí.
