Každé manželství nemusí vyjít hned na poprvé. Manželé zjistí, že něco mezi nimi nehraje, tak jak by mělo a tak se rozhodnou to změnit rozvodem. Anebo se může stát nějaká tragédie a jeden z manželů může umřít. Problém je, když se do takových manželství dostávají i děti, protože ty to vnímají daleko hůře.
Jak se na mě dítě dívá, jako na nového rodiče?
Dítě se vzpamatovává ze šoku, že jeho rodiče už nejsou pohromadě. Přináší mu to hodně změn, to že už nebudou bydlet všichni společně a ono se bude muset buďto přestěhovat anebo v lepším případě jen o víkendech dojíždět za tím druhým rodičem. Je to pro něj velice těžká situace, všechno se změnilo a nejvíc jeho nejbližší. A najednou přijde k jednomu rodiči někdo cizí, někdo kdo se tváří jako jeho kamarád a chtěl by mu nahradit jeho matku či otce. Už tak je toho hodně a teď si ještě musí zvykat na někoho cizího, na někoho koho nezná a musí podle něj znovu přizpůsobovat. A lidi kolem něj chtějí, aby je chápalo, že přece nechce být rodič sám, on to nemá jednoduché, ale oni nechápou, že to dítě to má samo hodně těžké.
Co je nejlepší a nejhorší situace?
Nejhorší situace je, když si má dítě zvyknout na osobu, která je příčinou rozvodu jejich rodičů. To dítě si k této osobě strašně špatně hledá cestu, protože proč by ho měl mít rád, když on či ona mu zkazila rodinný život? Avšak jestli je dítě dost rozumné a pochopí, že za problém v manželství mohou vždy oba manželé a pokusí se obě strany, tak to dítě později i k tomu nevlastnímu rodiči přilne. Naopak nejlepší je, když je to dítě malé a ještě si neuvědomuje vážnost situace a bere nevlastního rodiče jako dalšího dobrého kamaráda.
Co dělat, abychom se s takovým dítětem smířili?
Dítě nejde naučit, aby mělo někoho rádo na povel. Nejprve je důležité mu vysvětlit, že nechcete nahradit jeho matku či otce a to tím, že mu nebudete bránit se s ním setkávat. Prostě se nějak shodnout na tom, že chcete být přáteli a aspoň ze začátku se domluvit na některých pravidlech, aby to dítě cítilo, že nejste proti němu, ale naopak chcete dělat kompromisy. Ale pozor také není dobré mu dovolovat to, co skutečný rodič zakáže jen proto, abyste byli oblíbení. Je pravdou, že vás může mít raději, ale zhoršíte si to naopak u přítele či přítelkyně. A pokud to nejprve nepůjde, tak ho do ničeho netlačte, prostě se chovejte přátelsky a nechte tomu čas, než na vás dítě zvykne.
Každé dítě je jiné a nelze říct přesný recept, jak se u nevlastního dítěte stát oblíbeným.
