Po letitém útlumu se porodní asistence začíná pomalu vracet k porodům doma

Studentské praxe absolvovala v Dětském diagnostickém ústavu a výchovném ústavu se školou v HK, v Probační a mediační službě ČR v Nymburku, v Nízkoprahovém klubu pro děti a mládež Salinger, Modrý pomeranč v HK a v Azylovém domě pro matky s dětmi, Oblastní charity v HK. Jako porodní asistentka pracovala ve FN Motol v Praze a ve FN Hradec Králové, kde pracuje dodnes.

Co tě přivedlo k práci porodní asistentky?

Obor porodní asistence jsem se rozhodla studovat již v průběhu mého ročního pobytu au-pair v Mnichově, starala jsem se o dva chlapce 3 a 5 let. Díky této rodině jsem také zjistila, že mé místo a smysl života by měl být u dětí, starat se o ně a pomáhat jim růst, proto jsem vystudovala obor Porodní asistentka a věnovala jsem se maminkám a dětem dva roky (ve FN HK a FN Motol). Avšak, kdo zná práci ve zdravotnictví ví, že se jedná o nesmírně úmornou, zodpovědnou a stresovou práci ve směnách bez možnosti kariérního postupu. Časem mě opustila energie potřebná k práci v porodnici, proto jsem se přihlásila ke studiu dalšího oboru na Univerzitě Pardubice zaměřeného na vychovatelství. Nadále si myslím, že rozvoj dětí je ten směr, kterým bych měla jít a tomuto nasměrování vděčím především pobytu v Mnichově. Mnozí místní lidé mi dali zajímavé a podnětné návrhy a myšlenky jak postupovat ve svém životě dál, proto jsem ráda, že jsem tento pobyt podnikla. Bylo to jedno z mých nejlepších rozhodnutí.

Můžeš jmenovat někoho nebo něco, co tě během studia na porodní asistentku nejvíce ovlivnilo? Učitel nebo okolnost, na kterou se vzpomíná celý život?

Během studia mě velmi ovlivnil pan profesor Slípka (lékař a doktor přírodních věd) na plzeňské univerzitě, který mě fascinoval nejen svým životním příběhem, ale i schopností jednoduše vysvětlit a hlavně nadchnout studenty ke studiu takových oborů jako je lidská genetika, ultrazvuková diagnostika aj. Z učitelek ošetřovatelství jsem si velmi oblíbila paní PhDr. Mádlovou (vyhlášenou Sestrou roku 2005), která uměla velmi pěkně a s opravdovým zaujetím mluvit o zkušenostech z ciziny (především Anglie a USA).

Dnes lidé vnímají spíše lékaře jako osoby, které pečují o těhotné a rodičky. Kam se ztratila původní samostatná práce porodních asistentek?

Obor porodní asistence se po letitém útlumu, kdy ženy rodily pouze v porodnicích a nikdo se nad tím nepozastavoval, začíná pomalu vracet k porodům doma. Bohužel tento obor je nejen krásný, ale může být velmi riskantní pro zdravotníky z důvodu zodpovědnosti o dva životy najednou. Třeba v Německu porodní asistentky již v průběhu studia běžně jezdí do terénu a v průběhu těhotenství se starají o svůj okruh rodiček tj. provádí i porody doma, mají v blízkosti možnost okamžité konzultace lékaře či dojezdu rychlé záchranné služby. Zatímco v ČR není síť lékařské pomoci v nejodlehlejších vesnicích tak spolehlivá. Mnohé porodní asistentky již během studia slyší o soudních sporech z oboru, a proto není divu, že soukromých porodních asistentek je jen velmi málo.

Nedochází dnes pomalu k obrození porodních asistentek?

Pravdou je, že po vstupu do Evropské unie se statut porodních asistentek a zdravotníků velmi zlepšil, studium se přesunulo na půdy univerzit a vysokých škol do bakalářských a magisterských oborů, dále mají zdravotníci Specializované vzdělávání v Brně a Registr nelékařských zdravotnických oborů (www.nconzo.cz). Toto by mělo do budoucna fungovat nejen v rámci fluktuace pracovníků a uznání jejich diplomů po celé EU a světě, ale i zvýšení prestiže tohoto povolání v očích odborné i laické veřejnosti.

Jakou roli hraje lékař – porodník a jakou porodní asistentka? Mohou se pouze vzájemně doplňovat nebo dokonce jeden druhého zastoupit?

Lékař a porodní asistentka se v průběhu fyziologického porodu opravdu mohou zastupovat, oba umí a zvládají totéž od porodu, šití porodního poranění, prevenci krevních ztrát až po první ošetření novorozence. Při patologii v průběhu porodu je lékař nezbytně nutný k okamžité diagnostice problému a jeho vyřešení (př. císařským řezem, kleštěmi). A toto je důvod, proč mnohé porodní asistentky nechtějí rodit doma. Porod se může kdykoliv zastavit, nastat porodní komplikace, krvácení a pak je okamžité řešení otázka minut pro přežití matky a plodu. V cizině toto funguje tak, že v průběhu těhotenství by měla být porodní asistentka katalyzátorem fyziologického a patologického těhotenství a při zjištění patologie odesílá matku ke specialistovi (lékaři). Navíc v cizině (Anglie) je specializovaná péče mnohonásobně draží než v ČR, takže všechny ženy bez vážnějších onemocnění mají na počátku těhotenství svou osobní porodní asistentku.

Jak se díváš na pozdější věk rodiček, který je dnes již běžnou záležitostí?

Věk rodiček se posunuje, což z genetického hlediska představuje veliké riziko, například matky nad 35 let mají opravdu veliké riziko, že jejich dítě onemocní Downovým syndromem na rozdíl od matek kolem 21 let. Nejpříznivější období z hlediska dědičnosti je věk 20-25 let. Na druhou stranu jsou ženy, které dítě mít prostě nechtějí v tomto věku (necítí se na to být matkou, nemají zázemí, cestují, budují kariéru) a pravdou je, že do těchto věcí nemá nikdo jiný právo zasahovat. Jsou i ženy, které nechtějí mít děti vůbec.

Myslíš, že by každá žena měla mít dítě?

Myslím si, že rozhodnutí nemít dítě je jen a pouze na ženě a nikdo by ji za to neměl odsuzovat.

Jaký zastáváš názor na domácí porod? Stále je to kontroverzní téma. Přitom původně se rodilo pouze v domácím prostředí a dnes se začínají objevovat hlasy, které tvrdí, že mnoho porodů za zdmi porodnic by mohlo v domácím prostředí proběhnout lépe a bez komplikací díky vyrovnané psychice, kterou nám nemocniční prostředí může narušit.

Ano, jsem pro domácí porody, ale celá společnost na to musí být připravená. Zvýšením počtu domácích porodů totiž vzroste i novorozenecká úmrtnost a nejspíš vzroste i počet žalob na porodníky. Proto ruku v ruce s domácími porody musí jít i legislativa a úprava některých práv a povinností, společně se zvyšujícím se zdravotnickým i právnickým povědomím porodních asistentek a lékařů.

V poslední době přibývá těch, které mají potíže otěhotnět. Co poradíš ženám, které by rády otěhotněly?

Potíže s otěhotněním mívají ženy, které dlouhodobě braly antikoncepci a jsou případně ve zralém věku (30 let a více). Samozřejmě hraje velkou roli psychika ženy a kromě vyšetření lékařem bych mohla doporučit domácí zvíře (pes, kočka, králík aj.) navázání kontaktu s novými lidmi, kulturu, relaxaci, nové koníčky.

Jaký zaujímáš postoj k antikoncepci?

Antikoncepce je velmi dobrá volba pro mladé páry, které netouží mít děti. Rozhodnutí brát/nebrat antikoncepci by mělo vycházet jen z potřeb ženy samotné. Avšak pravdou je, že antikoncepce, pokud se užívá dlouhá léta, snižuje možnost otěhotnění v pozdějším věku.

Dnes těhotnou ženu čeká během 9 měsíců řada, řekla bych, stresujících vyšetření. Zaměřme se především na genetická vyšetření, tzv. screeningy. I přesto, že poměrně často dochází k falešně pozitivním výsledkům a ženám je doporučen odběr plodové vody a následné čekání na výsledky na dobré psychice ženy rozhodně nepřidá, ptám se, zda nejsou tato vyšetření tak trochu zbytečná.

Těhotná žena na tyto vyšetření chodit nemusí, je to na její vůli, avšak pokud chce mít jistotu, že její miminko bude zdravé, měla by se některým vyšetřením podrobit, od odběrů krve, ultrazvukového vyšetření, gynekologických vyšetření aj. Pokud lékař zjistí, v rámci screeningu vysoké riziko vrozené vývojové vady doporučí ženě odběr plodové vody, pupečníkové krve, odběr krve z placenty nebo jiné vyšetření. S těmito vyšetřeními žena nemusí souhlasit, ale pokud ji záleží na tom, aby donosila a porodila zdravé dítě, doporučujeme tyto malé výkony podstoupit. Vyšetření jsou sice stresující, ale odhalí patologie dříve, než se dítě narodí. Matka se může již v průběhu těhotenství svobodně rozhodnout, jestli donosí, porodí a bude se starat o dítě s vrozenou vývojovou vadou (Downův syndrom, rozštěpy rtu a patra, patologický vývoj končetin aj.).

Autor příspěvku: lucied

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.