Pokud už vaše dítě s dudlíkem začalo, snažte se zbavit se ho do 12 měsíců věku dítěte a dál ho používat maximálně večer při usínání, kdy je dobré ho vždy po usnutí dítěti vytáhnout z pusinky. Možná vás právě napadne otázka: Proč? Vy jste dudlala skoro do tří let a nikdo to neřešil. Velká chyba.
Jak jistě tušíte, dudlík není výdobytkem moderní doby. Jeho historie spadá do Starověkého Egypta 2500 let př.n.l. Nejednalo se přímo o dudlík, ale jeho předchůdce, tzv. sací hrnek, který neměl děti nakrmit, ale uklidnit, tak jak to dnes dělá dudlík. Také se dětem zavěšovala na krk zvířátka na šňůrce. Tato zvířátka byla plněna medem a ten stékal dětem do úst, opět sloužila na uklidnění. Ve středověku se předchůdci dudlíku říkalo cuml. Jednalo se o látkový uzlík, který byl naplněn jakýmsi těstem z mouky, chleba a medu. Někdy se cuml máčel do odvaru z makovic. To v případě, kdy dítě nebylo spavé. Ale nejen makovicem, ale i brandy sloužilo k podobným účelům. To ovšem s sebou nesla různá zdravotní rizika. Takže dnes to již rozhodně nezkoušejte. Další alternativou dudlíku byly různé potraviny nebo klacík, na jehož konci byl cukr.
V roce 1909 se objevil i článek upozorňující na dentální hygienu a nebezpečí spojené s používáním hadrových šidítek. Moderní dudlíky v podobě, jak je známe dnes, se začaly objevovat v polovině 19. století s rozmachem průmyslu a objevem možností použití mízy z gumovníku. Koncem 19. století se objevují nejprve kulaté dudlíky, později přichází na řadu námi již dnes velmi dobře známé zploštělé (v polovině 20. století) a anatomické, které jsou přizpůsobeny tvaru dutiny ústní. Vedle latexu se přidal jako modernější materiál také silikon. Současný trend je hledat stále dokonalejší tvar, aby dudlík nenarušoval vývoj chrupu, proto v poslední době přichází na řadu také dudlíky ortodontické, které doporučují zubaři.
Dudlík ovlivňuje řeč, deformuje patro a má vliv na růst zubů. Podle průzkumu děti, které dudlají, jsou častěji málomluvné. Používání dudlíku nemá přímo vliv na obsahovou stránku řeči (slovní zásobu nebo tvorbu vět), ale spíš na vývoj artikulace. Jedná se především o výslovnost sykavek a kmitných hlásek L. R a Ř. Pokud vaše dítě dudlá, mnohdy je pro něj dudlání příjemnější než slovní komunikace s vámi. Takže ho nechá raději v puse.
Dlouhodobé používání dudlíku má vliv na deformaci zubů a patra. Mnohem horší je ale cucání palce, které může zdeformovat zuby a horní patro celkem výrazně. Mluvíme o tzv. gotickém patru. Pak nastává problém u hlásek S, Z, L a R. Velmi negativní vliv má dudlík z ortodontického hlediska, kdy může vzniknout tzv. cross-bite efekt (zkřížený skus). Když už dudlík, je lepší dudlík mírně zploštělý a členitější než dudlík kulatý. Dudlík však nemá vliv na kazivost zoubků.
Jak tedy zbavit dítě dudlíku? Dejte mu špatnou chuť. Darujte ho někomu jinému (třeba Mikuláši, Ježíškovi, velikonočnímu zajíčkovi). Řekněte NE, když bude dudlík chtít. Rozbijte ho. Vymyslete příběh o dudlíku, který odešel za jiným děťátkem, které ho potřebuje více než vaše dítě. Vše se musí správně načasovat. Nic nejde ze dne na den. Chce to trpělivost a důsledně na tom pracovat. A když se nic nedaří? Nechte tomu volný průběh. Násilím se může vše ještě zhoršit.