Často se rodiče domnívají, že je jejich malý neposeda hyperaktivní a trpí poruchou soustředění. Ve většině případů jde však o pouhé dětské zlobení, kdy je dítě živější. Touto poruchou totiž trpí každé třinácté dítě. Kdy je však situace tak vážná, že diagnóza hovoří o hyperaktivitě, a lze proti ní nějak bojovat?
Co vlastně hyperaktivita je?
Porucha pozornosti, hyperaktivita a impulzivita, je nazývána anglickou zkratkou ADHD. První příznaky lze pozorovat už v kojeneckém věku, kdy má dítě zcela odlišné nebo i obrácené spánkové návyky. Rychleji než jejich vrstevníci, se naučí sedět a chodit, nebo naopak nejprve mluví, a až poté začnou chodit. Jsou živější a neklidnější než ostatní děti v jejich věku.
Kdy lze správně stanovit konečnou diagnózu?
Neměli byste dělat předčasné závěry u dětí mladších dvou až tří let. Zpravidla se dá hyperaktivita stanovit s konečnou platností až při nástupu dítěte do školy. Na dítě neplatí žádné jinak běžné výchovné metody a má problémy ve školce a později ve škole i přes svou nepopíratelnou inteligenci. Tato porucha je často propojena s dyslexií, dysgrafií nebo různými mimovolnými tiky. Sami to ale nezjistíte. Pro stanovení konečné diagnózy je třeba navštívit psychiatra, popřípadě neurologa, který pomocí speciálních vyšetření potvrdí nebo vyvrátí určité změny ve struktuře mozku. O této poruše můžeme hovořit, pokud se projevuje ve více než jednom druhů prostředí (například doma i ve škole). Zároveň by neměly být součástí nějaké extrémně stresové situace, kterou dítě podstoupilo nebo podstupuje (například rozvod rodičů, stěhování nebo změna školy).
Jaké jsou projevy?
U každého dítěte se může projevovat jinak. Jedno může být zasněné, nezúčastněné, kdy se ocitá ve svém vnitřním světě, jiné může být neklidné a nevydrží sedět v klidu na místě, a to dokonce ani ve škole v lavici.
Mezi běžné projevy však patří situace, kdy dělají chyby z nepozornosti, a přestože jsou chytré, dostávají ve škole špatné známky. Mají sníženou schopnost soustředění – u některých aktivit, které je baví a naplňují, jsou schopny strávit i několik hodin, naopak například při psaní úkolů ztrácejí pozornost už po chvíli. Často nedbají na svůj zevnějšek, jejich oblečení je špinavé, aktovka do školy nebo pomůcky jsou v katastrofálním stavu, stejně tak jsou lhostejní k možným úrazům, které jsou často důsledkem jejich nepozornosti. Nedokáží chvíli sedět na místě, neustále se vrtí, pobíhají po třídě nebo odbíhají od jídla. Při řešení domácích úkolů jsou zbrklé a vypracovávají je, aniž by si pořádně přečetly zadání. Skáčou ostatním do řeči, jsou hlučné a roztržité, často zapomínají nebo ztrácejí různé věci. Už v děloze jsou velmi aktivní a po porodu málo spí a většinu času propláčou. Děti s touto poruchou však trápí i různé zdravotní obtíže, které by nikdo běžně nespojoval s touto poruchou. Jedná se především o alergie, ekzémy nebo dýchací problémy.
Volná výchova? Velký problém!
Rodiče často mají obavy, že jejich potomek trpí poruchou pozornosti a hyperaktivitou. Odpovědí na jejich obavy je však fakt, že díky dnešní době, kdy jsou rodiče benevolentnější k výchově svých potomků, samotné děti potom neznají hranice, které už není vhodné překračovat. Je jim dovoleno všechno, přitom to nejzásadnější jako jsou přirozené autority rodičů nebo pocit bezpečí, postrádají. Zjednodušeně lze říci, že děti zlobí proto, aby zahnaly úzkost a obavy.
Neovlivnitelná porucha
Hyperaktivita není něco, za co by mohla výchova nebo škola. Příčiny této poruchy totiž pramení ze změn v neurobiologii mozku, jinými slovy některé látky spolu nevhodně komunikují a způsobují tak projevy této poruchy. A pokud touto poruchou trpěl jeden z rodičů, je velice pravděpodobné, že jí Vaše dítě bude trpět také.
Dá se léčit?
Nejlepším lékem vůbec je cílená rehabilitace, kterou Vám doporučí zkušený dětský neurolog, popřípadě psychiatr. Pokud jsou příznaky obzvlášť silné, doporučí tlumící léky a pravidelné návštěvy psychologa nebo pedagogicko-psychologické poradny. Za sebe můžete zkusit důslednost, ve které však nesmíte ani na chvíli polevit, a pokud dítě neposlechne a udělá nějakou závažnější lumpárnu, měl by být udělený trest. Tím nemáme na mysli trest fyzický, ale spíš zabavení oblíbené hračky, zákaz sledování televize, vykonávání některé lehčí domácí práce a podobně. Důležité je nenechávat dítě nikdy o samotě a mít ho stále pod dohledem dospělé osoby.
Postupem času odezní
S věkem dítěte se projevy ADHD mění, tudíž pokud jste si na určité projevy zvykli a našli jste určité řešení, nemělo by Vás překvapit, že se můžou za čas objevit zcela jiné a Vy budete nuceni najít jiná východiska. S věkem zpravidla toto onemocnění vymizí, to však neznamená, abyste se s tím už na počátku smířili a odmítali to řešit s tím, že z toho vyroste. Je třeba, abyste mu jeho poruchu ulehčili, jak jen to bude možné. Děti s neléčenou poruchou pozornosti totiž častěji propadají kriminalitě, asociálnímu chování, drogám a špatným vztahům nejen k ostatním lidem, ale i rodině.
